Společenská plemena
Boloňský psík
Původ:
Jako všichni bišonci pochází ze Středomoří a dlouhá staletí byl
oblíbencem nejvyšších společenských vrstev. Je blízkým příbuzným
kadeřavého bišonka, s nímž v minulosti prakticky splýval, a i dnes jsou
rozdíly mezi oběma plemeny jen malé. Jak už jeho jméno prozrazuje,
vyhranil se v severní Itálii, oficiálně uznán byl až v roce 1934.
Původ:
Tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Vznikl ve 2. polovině
minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy
dovezení kříženci buldoků a teriérů, vyšlechtění pro psí zápasy. V USA
oficiálně uznán roku 1893.
Původ:
Má společné předky s pinči a knírači: tzv. stájové pinče, všestranné
selské psy. Je možné, že v době rozrůzňování do jednotlivých psích
plemen byli za účelem zjemnění typu a zmenšení velikosti přikříženi
jorkšírští teriéři, kvůli zkrácení čenichové partie pak mopsové.
Původ: I když bezprostředně pochází z Madagaskaru, jako všichni ostatní bišonci, i on je evropského původu. Na ostrov se pravděpodobně dostal s evropskými mořeplavci někdy v 16. - 17. století. Prý zde byl dokonce lovecky používán a za tímto účelem křížen s bedlingtonteriérem.
Původ:
Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj.
náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V
Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná
hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských
předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny
poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno,
v 70. letech.
Původ:
Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj.
náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V
Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná
hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských
předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny
poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno,
v 70. letech.
Původ:
Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u
Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem,
i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však
byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem
století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.
Původ:
Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u
Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem,
i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však
byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem
století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.
Původ:
Považován za plemeno francouzské, částečně ale potomek starých
anglických buldoků. Předkové bývali aktéry psích zápasů, lovili krysy,
byli společníky řezníků a drožkářů. Stabilizován ve 2. polovině 19.
století, v té době populární i v nejvyšších společenských vrstvách.
Původ:
Společný s ostatními bišonky, tedy Středomoří. Někteří z nich se v
průběhu 15. - 16. století dostali se španělskými mořeplavci až na Kubu.
Zde se časem, tak jak je to u bišonků pravidlem, stali oblíbenci
nejbohatších vrstev. Po kubánské revoluci a svržení "buržoazie" téměř
zanikli, naštěstí se jich ujali chovatelé v USA.
Původ:
Pochází pravděpodobně z Číny, teprve později se dostal do Japonska.
Dávné dějiny má zřejmě společné s pekinézem a tibetským španělem. Stal
se oblíbencem japonských císařů a jeho chov se omezoval skutečně jen na
nejvyšší vrstvy. Do Evropy se poprvé dostal v polovině minulého
století, nikdy však nedosáhl takové popularity jako pekinéz.
Původ:
Patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků,
kteří prokazatelně existovali již ve starověku. Celý středověk byli
oblíbenci královských rodin v Itálii a ve Francii. Novodobá historie
bišonka začíná až mezi válkami, kdy se na jeho definování podíleli
francouzští a belgičtí chovatelé.
Původ:
Původně lovecký pes, používaný až do 19. století jako slídič, blízký
příbuzný ostatních španělů. Zároveň už od středověku oblíbený společník
korunovaných hlav (jméno získal po anglickém králi Karlovi I., jenž
vládl v 1. polovině 17. století). Standard byl vydán roku 1928.
Původ:
Blízký příbuzný kavalíra King Charles španěla, který byl v 19. století
"přešlechtěn" do podoby malého pokojového psíka s extrémně zkrácenou
čenichovou partií. Počátkem našeho století pak dochází k regeneračnímu
chovu s cílem získat opět sportovního psa. Výsledkem je dnešní
"kavalír", který se sice více podobá původnímu typu, ale paradoxně je
přesto vývojově mladší, odvozený od "kinga".
Původ:
Pochází z Tibetu, jeho předkové tam pomáhali horalům s pasením
dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli
nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v
roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním ši-tzu a tibetským
teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.
Původ:
Starobylý. S podobnými malými psy "lvího" střihu se setkáváme už od 14.
století na obrazech největších malířů, např. Lucase Cranacha, F. Goyi
aj. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev. V novověku, s klesajícím
významem šlechty, téměř vymizeli. K jejich regeneraci došlo až po 2.
světové válce zásluhou belgické chovatelky Bennertové.
Původ:
Jako ostatní bišonci (z nichž je zřejmě nejstarší) pochází
pravděpodobně ze Středomoří. Jak dokládají starověké malby, jeho
předkové patřili již k oblíbencům římských patricijů. Do současné
podoby byl vyšlechtěn až na počátku tohoto století ve Velké Británii.
Původ:
Starý. S trpasličími španěly se setkáváme na obrazech starých mistrů už
od 12. století, později i na plátnech Rembrandtových, Goyových,
Tizianových. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev, po Velké
francouzské revoluci s klesajícím významem šlechty postupně upadali v
zapomenutí. Teprve na počátku 20. století dochází v Belgii k obnovení
chovu, který se však výrazněji rozvíjí až po roce 1945.
Původ:
Nejasný. Nejpravděpodobnější se zdá, že pochází z Číny a je spřízněn s
pekinézem, vyloučen však není ani molossoidní (dogovitý) původ tohoto
plemene. V 17. - 18. století byl nejoblíbenějším psem vysoké
společnosti, panoval dokonce "kult mopse". V 19. století téměř vyhynul,
zájem o něj výrazně vzrůstá až v posledních desetiletích.
Původ:
Starobylý. Jeho předkové, tzv. lví psi, byli na dvorech čínských císařů
chováni už v 6. století našeho letopočtu. Jejich držení bylo vyhrazeno
pouze členům panovnického rodu, omezovalo se na areál Zakázaného města
a bylo podřízeno velmi přísným regulím. Do Evropy se první pekinézové
dostali až po vpádu britských vojáků do Pekingu v roce 1860. Tam
okamžitě vzbudili pozornost a britští chovatelé je postupně přetvořili
do dnešní vysoce prošlechtěné podoby.
Původ:
Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli
příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně
velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních
typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve
koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.
Původ:
Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli
příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně
velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních
typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve
koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.
Původ:
Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli
příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně
velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních
typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve
koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.
Původ:
Shodný s lhasa apso. K jeho oddělení dochází až ve třicátých letech
našeho století. Zkrácená čenichová partie i kratší končetiny oproti
ostatním tibetským plemenům jsou přikládány přikřížení pekinézů.
Původ:
Zřejmě není blízkým příbuzným lhasy, ši-tzu a tibetského teriéra,
neosrstěná čenichová partie spíše hovoří o příbuzenství s tibetskou
dogou. Mnohem nápadnější je podobnost s pekinézem, s nímž má společné
předky, přičemž tibetský španěl je zřejmě forma vývojově starší,
původnější. Jeho předkové bývali uctívanými klášterními psy, ale plnili
i úlohu hlídačů. Moderní evropský chov začíná až v roce 1934,
rozhodující podíl na formování plemene měli britští chovatelé.
Česká nová plemena
Český horský pes
Původ:
Vyšlechtil ho v padesátých letech tvůrce českého teriéra František
Horák s cílem vytvořit vhodného laboratorního psa pro potřeby
Biologického ústavu ČSAV, jehož byl členem. Zkřížil křížence německého
ovčáka s křížencem foxteriéra a dále pak postupoval metodou zpětné
příbuzenské plemenitby za pozdějšího přikřížení německého hladkosrstého
ohaře. "Horákův laboratorní pes" přišel na počátku 80. let o své
uplatnění v laboratořích a takřka vyhynul. V posledních letech však
zájem o něj ožívá, vznikl samostatný chovatelský klub a plemeno je
zřejmě zachráněno před zánikem.
Původ:
I když se jeho chovatelé snaží navazovat na tradici starých chodských
ovčáckých psů, jak je známe z obrazů Mikoláše Alše a knih Aloise
Jiráska, chodský pes začal fakticky vznikat až od roku 1985 v důsledku
snah J. Findejse. Zpočátku byli použiti různí vesničtí psi
odpovídajícího typu, jejichž majitelé se přihlásili na základě výzvy a
fotografie, zveřejněné v kynologickém časopise. Dodnes bylo odchováno
přibližně kolem 500 jedinců.
Původ:Velmi
malí pinčové - "ratlíčci" se na území Čech prý vyskytovali už dobách
Rudolfa II (přelom 16. a 17. století), později však prakticky vymizeli
nebo byli zahrnuti do německého plemene " malý hladkosrstý pinč".
Dnešní pražský krysařík je výsledkem chovatelské rekonstrukce moderních
českých chovatelů od počátku šedesátých let našeho století.