Zvířata a nejen to

Původ: Jako všichni bišonci pochází ze Středomoří a dlouhá staletí byl oblíbencem nejvyšších společenských vrstev. Je blízkým příbuzným kadeřavého bišonka, s nímž v minulosti prakticky splýval, a i dnes jsou rozdíly mezi oběma plemeny jen malé. Jak už jeho jméno prozrazuje, vyhranil se v severní Itálii, oficiálně uznán byl až v roce 1934.

Původ: Tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Vznikl ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a teriérů, vyšlechtění pro psí zápasy. V USA oficiálně uznán roku 1893.

Původ: Má společné předky s pinči a knírači: tzv. stájové pinče, všestranné selské psy. Je možné, že v době rozrůzňování do jednotlivých psích plemen byli za účelem zjemnění typu a zmenšení velikosti přikříženi jorkšírští teriéři, kvůli zkrácení čenichové partie pak mopsové.

Původ: Má společné předky s pinči a knírači: tzv. stájové pinče, všestranné selské psy. Je možné, že v době rozrůzňování do jednotlivých psích plemen byli za účelem zjemnění typu a zmenšení velikosti přikříženi jorkšírští teriéři, kvůli zkrácení čenichové partie pak mopsové.

Původ: I když bezprostředně pochází z Madagaskaru, jako všichni ostatní bišonci, i on je evropského původu. Na ostrov se pravděpodobně dostal s evropskými mořeplavci někdy v 16. - 17. století. Prý zde byl dokonce lovecky používán a za tímto účelem křížen s bedlingtonteriérem.

Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.

Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.

Původ: Považován za plemeno francouzské, částečně ale potomek starých anglických buldoků. Předkové bývali aktéry psích zápasů, lovili krysy, byli společníky řezníků a drožkářů. Stabilizován ve 2. polovině 19. století, v té době populární i v nejvyšších společenských vrstvách.

Původ: Společný s ostatními bišonky, tedy Středomoří. Někteří z nich se v průběhu 15. - 16. století dostali se španělskými mořeplavci až na Kubu. Zde se časem, tak jak je to u bišonků pravidlem, stali oblíbenci nejbohatších vrstev. Po kubánské revoluci a svržení "buržoazie" téměř zanikli, naštěstí se jich ujali chovatelé v USA.

Původ: Pochází pravděpodobně z Číny, teprve později se dostal do Japonska. Dávné dějiny má zřejmě společné s pekinézem a tibetským španělem. Stal se oblíbencem japonských císařů a jeho chov se omezoval skutečně jen na nejvyšší vrstvy. Do Evropy se poprvé dostal v polovině minulého století, nikdy však nedosáhl takové popularity jako pekinéz.

Původ: Patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků, kteří prokazatelně existovali již ve starověku. Celý středověk byli oblíbenci královských rodin v Itálii a ve Francii. Novodobá historie bišonka začíná až mezi válkami, kdy se na jeho definování podíleli francouzští a belgičtí chovatelé.

Původ: Původně lovecký pes, používaný až do 19. století jako slídič, blízký příbuzný ostatních španělů. Zároveň už od středověku oblíbený společník korunovaných hlav (jméno získal po anglickém králi Karlovi I., jenž vládl v 1. polovině 17. století). Standard byl vydán roku 1928.

Původ: Blízký příbuzný kavalíra King Charles španěla, který byl v 19. století "přešlechtěn" do podoby malého pokojového psíka s extrémně zkrácenou čenichovou partií. Počátkem našeho století pak dochází k regeneračnímu chovu s cílem získat opět sportovního psa. Výsledkem je dnešní "kavalír", který se sice více podobá původnímu typu, ale paradoxně je přesto vývojově mladší, odvozený od "kinga".

Původ: Pochází z Tibetu, jeho předkové tam pomáhali horalům s pasením dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním ši-tzu a tibetským teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.

Původ: Starobylý. S podobnými malými psy "lvího" střihu se setkáváme už od 14. století na obrazech největších malířů, např. Lucase Cranacha, F. Goyi aj. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev. V novověku, s klesajícím významem šlechty, téměř vymizeli. K jejich regeneraci došlo až po 2. světové válce zásluhou belgické chovatelky Bennertové.

Původ: Jako ostatní bišonci (z nichž je zřejmě nejstarší) pochází pravděpodobně ze Středomoří. Jak dokládají starověké malby, jeho předkové patřili již k oblíbencům římských patricijů. Do současné podoby byl vyšlechtěn až na počátku tohoto století ve Velké Británii.

Původ: Starý. S trpasličími španěly se setkáváme na obrazech starých mistrů už od 12. století, později i na plátnech Rembrandtových, Goyových, Tizianových. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev, po Velké francouzské revoluci s klesajícím významem šlechty postupně upadali v zapomenutí. Teprve na počátku 20. století dochází v Belgii k obnovení chovu, který se však výrazněji rozvíjí až po roce 1945.

Původ: Nejasný. Nejpravděpodobnější se zdá, že pochází z Číny a je spřízněn s pekinézem, vyloučen však není ani molossoidní (dogovitý) původ tohoto plemene. V 17. - 18. století byl nejoblíbenějším psem vysoké společnosti, panoval dokonce "kult mopse". V 19. století téměř vyhynul, zájem o něj výrazně vzrůstá až v posledních desetiletích.

Původ: Starobylý. Jeho předkové, tzv. lví psi, byli na dvorech čínských císařů chováni už v 6. století našeho letopočtu. Jejich držení bylo vyhrazeno pouze členům panovnického rodu, omezovalo se na areál Zakázaného města a bylo podřízeno velmi přísným regulím. Do Evropy se první pekinézové dostali až po vpádu britských vojáků do Pekingu v roce 1860. Tam okamžitě vzbudili pozornost a britští chovatelé je postupně přetvořili do dnešní vysoce prošlechtěné podoby.

Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.

Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.

Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.

Původ: Shodný s lhasa apso. K jeho oddělení dochází až ve třicátých letech našeho století. Zkrácená čenichová partie i kratší končetiny oproti ostatním tibetským plemenům jsou přikládány přikřížení pekinézů.